Zrušení superhrubé mzdy

Mnoho radosti pro zaměstnance

Již téměř třináct let jsou součástí základu daně z příjmů ze závislé činnosti, tedy primárně z příjmů zaměstnance ze zaměstnání, i příspěvky zaměstnavatele na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění (24,8 % a 9 % z hrubé mzdy). I když tedy zákon říká, že sazba daně je 15 %, efektivní výše daně je díky navýšení základu daně na úrovni přibližně 20,1 % hrubé mzdy.

V rámci výše zmíněné diskuse byly projednávány dva legislativní návrhy, jeden z dílny premiéra Andreje Babiše, resp. Ministerstva financí, a druhý zase z pera prvního místopředsedy vlády Jana Hamáčka. Oba návrhy obsahovali vyjmutí výše uvedených odvodů pojistného ze základu pro výpočet daně a také zrušení solidárního zvýšení daně, které se aktuálně vztahuje na poplatníky s ročním příjmem převyšujícím 48násobek průměrné měsíční mzdy.

Návrh Jana Hamáčka by zavedl zvýšení základní sazby daně, a to na úroveň 19 %. U příjmů přesahujících za rok hranici 48násobku průměrné měsíční mzdy by se uplatnila sazba daně ve výši 23 %. Novela dále obsahovala zvýšení základní slevy na dani pro poplatníka ze současných 24 840 Kč na 27 240 Kč.

Na druhé straně počítá ministerský návrh se zachováním sazby daně ve výši 15 % pro roční příjmy do výše 48násobku průměrné měsíční mzdy. U poplatníků, jejichž příjmy přesáhnou tuto hranici, se bude aplikovat sazba daně 23 %.

Jak již víme, poslancům se lépe pozdával právě návrh Ministerstva financí. Avšak zašli ještě dokonce dále, kdy tento návrh doplnili o zvýšení základní slevy na dani na poplatníka až na 34 125 Kč.

Málo muziky pro veřejné rozpočty

Z výše uvedeného je jasné, že na straně zaměstnanců přinesla noc z čtvrtku na pátek mnoho důvodů k radosti. Co to však znamená pro státní rozpočet, a tedy ekonomiku státu jako celku?

Cílem zrušení superhrubé mzdy je zejména podpora spotřeby domácností. Druhým podstatným detailem, který je nutno zkoumat, je fiskální dopad do veřejných rozpočtů.

Za účelem porovnání obou návrhů byla v rámci VŠE provedena a sepsána studie, která zkoumala dopad změn sazeb daně a kombinace různých výší slev na poplatníka na spotřebu domácností a na stav veřejných rozpočtů. Studie však nezůstala jenom při komparaci dvou již existujících návrhů, ale rovněž představila i alternativní koncept, jak by spotřeba mohla být podpořena efektivněji.

Na základě výpočtů studie s sebou nesl původní návrh Ministerstva financí náklady pro veřejné rozpočty kolem 90 mld. Kč, přičemž zvýšení roční spotřeby bylo odhadováno pouze kolem 50 mld. Kč. Jak studie popisuje, neblaze vysokému dopadu na veřejné rozpočty by bylo možno se vyhnout tím, že by sice byla uplatněna vyšší sazba daně (19 %), avšak ve spojení se zvýšením slevy na poplatníka. Takový návrh by pomohl především zaměstnancům s nízkými příjmy, a v důsledku toho také spotřebě, a to díky tomu, že právě oni nejvíce využijí většinu nově získaných příjmů ke spotřebě, oproti poplatníkům s vyššími příjmy, u kterých lze předpokládat, že většinu dodatečných příjmů ponechají ke spoření.

V případě zájmu o přečtení studie klikněte na tento odkaz: https://www.vse.cz/wp-content/uploads/VSE_studie_dopad-zmeny-sazby-DPFO-na-spotrebu-domacnosti.pdf

Starosti a nejistota pro zaměstnavatele

Teď je již však jasné, že poslanci nezvolili tzv. zlatou střední cestu a stav veřejných financí nebyl jejich prioritou. Právě to však může být kamenem úrazu v rámci dalšího schvalovacího procesu. Novelu zákona schválenou ze strany Poslanecké sněmovny musí ještě posvětit Senát. Bohužel, z důvodu komplexnosti veškerých zahrnutých daňových změn a vášnivých diskusí vedených ohledně schváleného návrhu je pravděpodobné, že tento bude vrácen Senátem zpět do Poslanecké sněmovny.

Takový scénář by však znamenal, že to, jak bude vypadat daňový systém pro rok 2021, zjistíme až těsně před koncem roku, ne-li až v lednu roku 2021, což ústí ve značnou nejistotu, a to hned v několika oblastech.

Za prvé, změna výpočtu čisté mzdy bude vyžadovat také úpravu software mzdového účetnictví, což je náročné nejen časově, ale i finančně. Navíc, to bude nutno celé provést v období, kdy se bude dělat roční zúčtování mezd, což bude vedle nastavování nových pravidel představovat další zátěž pro mzdová oddělení.

Za druhé, způsob zdanění, a tedy jaká čistá částka zaměstnancům zůstane ke spotřebě, je velice významná v případě vyjednání kolektivních smluv, navyšování mezd a sjednávání pravidel pro přiznávání odměn. Je však velice těžké, ne-li nemožné vyjednávat, když neznáme jeden z nejdůležitějších parametrů.

Závěrem nelze zapomenout na to, že možnost seznámit se s daňovým systémem v dostatečném předstihu, a díky tomu mít možnost se na jakoukoliv jeho změnu adekvátně připravit, je základním pilířem právní jistoty, a tedy i moderního demokratického právního státu.

Sečteno a podtrženo…

Schválený daňový balíček pro rok 2021 obsahuje mnoho pozitivních změn, a to nejen na straně zaměstnanců. Avšak způsob prosazování těchto změn bez široké politické a odborné diskuse vedoucí k velice pravděpodobnému prodlužování legislativního procesu, a tedy ke zkracování lhůty pro přípravu na změnu, vede k veliké nejistotě. V tomto ohledu nelze jinak než souhlasit s Ing. Bc. Jiřím Nesrovnalem, členem prezidia Komory daňových poradců ČR, který své vyjádření k daňovému balíčku uzavřel následujícími slovy: „Bohužel schválený balíček je čítankovým příkladem toho, jak by se v této věci nemělo postupovat. A je to o to tristnější, že se tak děje v nejsložitější době, kterou tato země zažila.“