Skutečně významnou změnou je odlišná konstrukce lhůty, kdy lze nárokovat daň. Nově nelze nárok na odpočet DPH uplatnit po uplynutí druhého kalendářního roku bezprostředně následujícího po kalendářním roce, ve kterém nárok na odpočet daně vznikl.
Lhůta pro opravu základu daně se naopak výrazně zvyšuje ze tří na sedm let, přičemž nově lhůta počne běžet posledním dnem kalendářního roku, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň. U přijaté úplaty naopak je ponechána lhůta pro opravu na úrovni tří let.
Neméně významnou změnou je oblast vrácení daně u tzv. nedobytných pohledávek a povinnost vrácení daně u neuhrazených závazků. Plátce daně z přidané hodnoty dostává možnost (samozřejmě nikoliv povinnost) opravit základ daně a odvedenou daň nárokovat zpět u pohledávek, které splňují následující podmínky:
Naopak povinností plátce daně je vrátit daň z přidané hodnoty, která byla nárokována, pokud pohledávka nebyl uhrazena do posledního dne šestého měsíce bezprostředně následujícího po měsíci, kdy nastala splatnost.
Z dalších novinek je možné uvést:
Aby změn nebylo málo, tak již teď víme, že od 1. července 2025 nás čekají další velké změny v oblasti nemovitých věcí a od 1. ledna 2026 v oblasti finančních služeb. O těchto tématech Vás budeme informovat příště.
Přečtěte si také