Zákon o ochraně oznamovatelů
Snahy o ucelenou právní úpravu whistleblowingu, jak je tato oblast často označována, probíhaly v České republice v posledních letech opakovaně, nicméně komplexní právní úpravu se podařilo prosadit až nyní s účinností zákona č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů (dále jen „Zákon“). Nelze však opomenout, že řádná lhůta pro transpozici směrnice uplynula již dne 17. prosince 2021, což vedlo k jejímu přímému účinku pro určité okruhy osob a existenci externího oznamovacího systému vedeného Ministerstvem spravedlnosti, prostřednictvím kterého již bylo možné oznámení podávat před účinností Zákona.
Obecně se pojmem whistleblowing rozumí proces, při kterém ze strany whistleblowera (oznamovatele) dochází k upozornění instituce či orgánu oprávněnému k prověření na nelegitimní či neetické jednání na pracovišti, o kterém se dozvěděl v rámci svého zaměstnaneckého či obdobného vztahu k organizaci. Cílem whistleblowingu je odhalit tato jednání, a to za účelem dosažení ochrany veřejného zájmu, odkrývání korupce a zvyšování transparentnosti.
Samotným účelem přijaté právní úpravy je podpora a usnadnění takovýchto oznámení prostřednictvím zavedení vnitřního oznamovacího systému a současně zajištění ochrany oznamovatele proti odvetným opatřením ze strany organizace či dotčených osob. Pojmem odvetné opatření se rozumí takové jednání, které může oznamovateli způsobit újmu v souvislosti s jeho zaměstnáním či obdobnou činností a současně bylo vyvoláno oznámením. Zákon definuje např. rozvázání pracovního poměru, odvolání z místa vedoucího pracovníka, snížení mzdy, změnu pracovní doby či zásahy do práva na ochranu osobnosti. Ochranná opatření jsou Zákonem přiznána jak samotnému oznamovateli, tak také dalším osobám jako např. kolegům, jež poskytli pomoc při zjišťování informací, které jsou obsahem oznámení, nebo osobám blízkým oznamovateli. Ačkoliv samotné oznámení může učinit pouze fyzická osoba, právo na ochranu proti odvetným opatřením přiznává Zákon také osobám právnickým, a to zejména osobám, které jsou oznamovatelem ovládány, v nichž má oznamovatel účast nebo jejíhož členem voleného orgánu oznamovatel je. Důležité je také zmínit, že tato ochrana náleží oznamovatelům, kteří pro učinění oznámení využili vnitřní oznamovací systém nebo oznamovací systém ministerstva, nikoliv oznamovatelům, kteří uveřejní údaje o zaměstnavateli jiným způsobem, tedy např. v médiích, aniž by prvně využili zavedené oznamovací systémy.
Věcná působnost Zákona dopadá na oznámení o možném protiprávním jednání, které vykazuje znaky trestných činů, přestupků se zákonem stanovenou sazbou pokuty s horní hranicí alespoň 100.000 Kč a porušení jiných právních předpisů či předpisů Evropské unie, jejichž vymezení je velmi široké. Mezi tyto oblasti konkrétně spadá kupříkladu oblast veřejných zakázek, finančních služeb, ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí nebo ochrana osobních údajů.
Jaké jsou povinnosti některých zaměstnavatelů?
S účinností Zákona se každý zaměstnavatel s 50 a více zaměstnanci stal povinným subjektem, jehož povinností je zavést vnitřní oznamovací systém a současně přijmout opatření na ochranu oznamovatelů. Lhůta, do kdy má povinnost tak učinit, se liší v závislosti na počtu zaměstnanců. V případě, kdy zaměstnává více než 250 zaměstnanců, musel tak učinit nejpozději s účinností Zákona, tedy do 1. srpna 2023. V případě, kdy zaměstnává 50 až 249 zaměstnanců, musí zavést vnitřní oznamovací systém nejpozději do 15. prosince 2023. Jednou z povinností při zavedení vnitřního oznamovacího systému je také umožnění podání písemně i ústně či na žádost oznamovatele také osobně. Samotné vedení systému však nemusí vykonávat přímo zaměstnavatel, ale může vedením pověřit jinou osobu, přičemž musí být zajištěno plnění veškerých povinností platných pro zaměstnavatele. Dále musí zaměstnavatel také uveřejnit informace o způsobech oznamování, a to jak prostřednictvím vnitřního systému, tak prostřednictvím systému ministerstva, jelikož je na oznamovateli, který z těchto systémů si pro podání oznámení vybere. Další informací, kterou je nutné uveřejnit, je, zda zaměstnavatel umožňuje přijímání oznámení od osoby, která pro zaměstnavatele nevykonává práci nebo jinou obdobnou činnost.
Dle Zákona je další významnou povinností zaměstnavatele určení příslušné osoby, a to zaměstnance či třetí osoby, která musí být taktéž zaměstnavatelem uveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup. Činností příslušné osoby je podaná oznámení přijímat a posuzovat jejich důvodnost. Oznamovatel musí být o přijetí oznámení písemně vyrozuměn, a to do 7 dnů, a následně do 30 dnů vyrozuměn o posouzení daného oznámení. Lhůtu pro vyrozumění o výsledcích posouzení je možné ze Zákona prodloužit až o 30 dnů, nejvýše však dvakrát, přičemž příslušná osoba má povinnost oznamovatele o důvodech pro prodloužení vyrozumět před uplynutím dané lhůty.
Závěrem bychom chtěli upozornit na následky za porušení povinností stanovených zákonem, které Zákon upravuje ve dvou rovinách. Jedná se o následky soukromoprávní v podobě práva na přiměřené zadostiučinění pro poškozeného oznamovatele v případě uplatnění odvetného opatření a způsobené nemajetkové újmy. Druhou rovinou jsou pak následky veřejnoprávní, jež jsou uplatňovány prostřednictvím sankcí za přestupky s pokutou až do výše 1.000.000 Kč. Těmito přestupky mohou být dle Zákona právě uplatnění odvetného opatření nebo nesplnění povinností k zavedení vnitřního oznamovacího systému, nezajištění příslušné osoby či nepřijetí vhodných opatření.
V případě, že tuto problematiku právě řešíte, neváhejte kontaktovat naše odborníky, kteří vám rádi pomohou.
