Vystavování daňových dokladů v rámci DPH

Začněme ale popořadě a definujme si samotný daňový doklad. Podle českého zákona o DPH (dále jen ZDPH“) se jedná o písemnost, která splňuje podmínky stanovené zákonem. Bohužel se ale stává, že daňový subjekt obdrží např. doklad s názvem „faktura“, a domnívá se proto, že se jedná o daňový doklad, ačkoli tato písemnost zákonné náležitosti daňového dokladu pro účely DPH zcela nesplňuje.

Pro splnění zákonných povinností vystavení daňového dokladu je nutné určit v prvé řadě místo plnění. Od toho se totiž odvíjí pravidla, podle kterých se bude při vystavování daňových dokladů postupovat. Pokud vystavujete daňový doklad, jehož místem plnění je jiný členský stát EU, pak náležitosti tohoto dokladu podléhají legislativní úpravě tohoto členského státu.

Pravidla pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku

Daňový doklad může být vystaven ve formě jak listinné, tak elektronické, což se stává čím dál běžnější záležitostí. S elektronickou formou, kdy je daňový doklad vystaven a zaslán výhradně elektronicky, musí především souhlasit osoba, pro kterou se plnění uskutečňuje, a je tedy jeho příjemcem.

Podle ZDPH je plátce povinen vystavit daňový doklad v následujících případech:

• dodání zboží nebo poskytnutí služby, a to osobě povinné k dani nebo právnické osobě nepovinné k dani, kromě plnění, která jsou od daně osvobozena bez nároku na odpočet daně,
• prodej zboží na dálku (dříve známé pod pojmem zasílání zboží),
• dodání zboží do jiného členského státu, na které se vztahuje osvobození od daně s nárokem na odpočet daně,
• přijetí úplaty, pokud vznikla ke dni přijetí úplaty povinnost přiznat daň nebo přiznat uskutečnění plnění.

Daňový doklad je nutné vystavit do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo plnění, případně do 15 dnů od konce kalendářního měsíce v zákonem definovaných případech. Vystavení daňového dokladu lze také převést na osobu, pro kterou se plnění uskutečňuje, případně na třetí osobu, a to na základě písemného zmocnění.

Náležitosti daňových dokladů

ZDPH také ukládá náležitosti, které musí písemnost splňovat, aby bylo možné ji považovat za daňový doklad. Časté chyby se stávají např. u daňových dokladů vystavovaných v cizí měně, kde je zapotřebí, aby písemnost obsahovala mj. minimálně částku výše daně v českých korunách. Mezi náležitosti také spadá dovětek jako „plnění je od daně osvobozeno“, „vystaveno zákazníkem“ či „daň odvede zákazník“, a to v relevantních případech.

Povinnost přiznat daň z přijaté úplaty

Pokud dodavatel obdrží přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění úplatu, je povinen přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty. Existují ale situace, kdy tato povinnost nevzniká. Týká se zdanitelného plnění, které není známo dostatečně určitě, tj. tehdy, když nevíme, jaké zboží má být dodáno či jaká služba má být poskytnuta, popřípadě neznáme aplikovatelnou sazbu daně či místo plnění (s tímto se setkáváme např. u problematiky víceúčelových poukazů).

Daňový doklad při dovozu a vývozu zboží

V případě dovozu je za daňový doklad považováno:

• rozhodnutí o propuštění zboží do celního režimu, ve kterém vznikla povinnost přiznat nebo zaplatit daň (nejčastěji tedy režim volného oběhu), nebo
• jiné rozhodnutí o vyměřené dani vydané celním úřadem, pokud daň byla zaplacena v rámci celního řízení.

V případě vývozu je zapotřebí se řídit pravidly pro vystavování daňových dokladů v tuzemsku, jelikož daňovým dokladem není celní doklad, ale naopak faktura vydaná vývozcem, a je tedy nutno ohlídat, aby splňovala veškeré zákonné požadavky.

Další typy daňových dokladů

V určitých situacích se také můžeme setkat s pojmem zjednodušený daňový doklad, jenž lze vystavit za situace, kdy celková částka za plnění nepřesahuje 10 000 Kč (tedy částka včetně DPH). I zde ovšem existují výjimky, kdy zjednodušený daňový doklad vystavit nelze.

Docela často jsou využívány také jiné typy zvláštních daňových dokladů. Konkrétně se jedná o splátkový kalendář, platební kalendář a souhrnný daňový doklad, a dále pro zákonem vymezené specifické plnění doklad o použití a potvrzení při dražbě a při prodeji mimo dražbu. Se splátkovým kalendářem se setkáme v souvislosti s nájemními smlouvami, platební kalendář lze využít např. u dodávek elektřiny, tepla, plynu, vody, kdy neznáme přesnou výši konečné ceny, ale pojí se s těmito službami úhrada záloh a pravidelné vyúčtování. Souhrnný daňový doklad lze využít v případě realizace buď více samostatných zdanitelných plnění za předpokladu, že jsou uskutečněna pro stejnou osobu během jednoho kalendářního měsíce, včetně jedné či více úplat, nebo jednoho samostatného zdanitelného plnění a jedné nebo více úplat, uskutečněných opět v rámci jednoho kalendářního měsíce pro jednu osobu.

Vystavování opravných daňových dokladů

Pokud dojde ke změně základu či výše daně, a to až dodatečně po vydání prvotního daňového dokladu, opravu lze udělat pouze jedním způsobem, a to vydáním tzv. opravného daňového dokladu. Zde je důležité rozlišovat, zda se daň mění v důsledku snížení (např. uplatnění slevy, vrácení zdanitelného plnění či úplaty atd.), resp. zvýšení (např. doúčtování atd.) základu daně, nebo zda se jedná o opravu chybně uplatněné výše nebo sazby daně.

V případě opravy v důsledku změny základu daně se změna projeví v řádném daňovém přiznání (tj. ve zdaňovacím období, kdy došlo k opravě). Naopak, u opravy výše a sazby daně je třeba rozlišovat, zda by správné uplatnění DPH znamenalo snížení původně vykázané daňové povinnosti (v tomto případě hovoříme o možnosti opravy) nebo její zvýšení (zde hovoříme o povinnosti opravy), a tuto změnu promítnout v dodatečném daňovém přiznání za to zdaňovací období, jenž bylo změnou dotčeno.

Součástí opravného daňového dokladu je mj. jak evidenční číslo opravného, tak i původního daňového dokladu, ale také důvod opravy. Vyčíslen musí být taktéž rozdíl mezi opraveným a původním základem daně i samotnou DPH.

Plátce má povinnost při vystavení opravného daňového dokladu vynaložit úsilí, aby se tento doklad dostal do držení příjemce do 15 dnů.

Ještě bychom mohli doplnit, že pokud se jedná o doklady v cizí měně, je nutností použít pro přepočet cizí měny na českou měnu kurz uplatněný u původního zdanitelného plnění.

Přenesení daňové povinnosti

U daňových dokladů k DPH se můžeme setkat s pojmem přenesení daňové povinnosti neboli reverse-charge. Jedná se o režim, kdy je povinnost přiznat a zaplatit daň převedena na příjemce plnění. Daňový doklad v takovém případě musí obsahovat informaci, že daň odvede zákazník.

Lhůta a místo úschovy

Zákon také upravuje povinnosti týkající se lhůty, po kterou je nutno daňové doklady uschovávat, a místo úschovy. Daňové doklady je nutné uchovávat po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Uchovatelem je v případě:

• uskutečněného plnění osoba, která daňový doklad vystavila (případně je jejím jménem vystaven),
• přijatého plnění osoba mající sídlo nebo provozovnu v tuzemsku, která je plátcem DPH nebo identifikovanou osobou.

Uchovatel se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku má současně povinnost úschovy dokladů v tuzemsku (povinnost neplatí pro způsob umožňující dálkový přístup). V ostatních případech je daňový subjekt povinen předem oznámit správci daně, že místo úschovy není v tuzemsku. Další informace o tomto tématu si můžete přečíst v našem starším článku zde.  

V případě cizojazyčných daňových dokladů je uchovatel povinen na žádost správce daně zajistit překlad do českého jazyka.

Doufáme, že pro Vás byl náš dnešní článek alespoň trochu nápomocný, a v případě, že byste si i přesto rádi potvrdili korektnost pravidel pro vystavování daňových dokladů ve Vaší společnosti či kontrolu těch, které přijímáte ze strany Vašich dodavatelů, neváhejte nás kontaktovat.