Odložená daň – kdy, proč a jak

O odložené dani mají povinnost účtovat účetní jednotky, které sestavují účetní závěrku v plném rozsahu, a dále účetní jednotky tvořící konsolidační celek. Účetní závěrku v plném rozsahu sestavují účetní jednotky, které mají povinnost ověření účetní závěrky auditorem, a veškeré akciové společnosti (bez ohledu na to, zda mají povinnost auditu či ne). Ostatní mohou o odložené dani účtovat dobrovolně, např. z důvodů srovnatelnosti účetních informací v případě, že již o odložené dani v minulosti účtovat musely.

K pochopení odložené daně je nejprve třeba uvést, že se nejedná o problematiku daňovou, ale o konstrukci ryze účetní – tato daň není něco, co by firma musela státu platit, ani se nejedná o odložení daňové povinnosti; hlavním důvodem pro tento konstrukt je dodržení akruálního principu v účetnictví, tedy vykazování ve věcné a časové souvislosti. Odložená daň jako taková vzniká v důsledku odlišného účetního a daňového pohledu na jednotlivé položky, které ovlivňují výši základu daně – tyto rozdíly dělíme na přechodné (takové rozdíly, jejichž uznatelnost z hlediska daně z příjmu je podmíněna skutečností, která nastane v příštích obdobích) a trvalé (výnosy či náklady, které nejsou uznatelné z hlediska DPPO), přičemž pouze přechodné rozdíly vedou k odložené dani. Tyto základě těchto rozdílů může dojít buď k odložené daňové pohledávce, nebo k odloženému daňovému závazku. Obě položky si níže uvedeme na konkrétních (smyšlených) příkladech.

Odložená daňová pohledávka často vzniká v případech, kdy účetní uznání nákladu předchází daňovému uznání – může se jednat o tvorbu účetních opravných položek k pohledávkám, které se v budoucnosti přemění na opravné položky daňové – účetní náklad tedy předchází náklad daňový, a ačkoliv nám tento náklad v současnosti nesníží základ daně, v budoucím období jej naopak budeme moci použít ke snížení daňového základu bez odpovídajícího účetního nákladu. Obdobně lze postupovat v případech, kdy účetní náklad předchází daňovému nákladu. Speciální odloženou daňovou pohledávkou může být uplatnitelná ztráta z minulých let.

Odložený daňový závazek lze nejsnáze vysvětlit na odpisech – představme si situaci, kdy účetní odpisy stroje jsou v současném období nižší než daňové (např. z důvodu různé doby odepisování), ovšem v některém z budoucích období se situace změní a dojde k vykázání vyšších účetních odpisů oproti daňovým – ačkoliv tedy máme v současném období nižší základ daně oproti hospodářskému výsledku díky uplatnění vyšších daňových odpisů, v budoucnosti lze očekávat, že budeme mít v důsledku nižších daňových odpisů vyšší základ daně oproti hospodářskému výsledku.

Poslední věcí, na kterou se dnes podíváme, je samotný výpočet a účtování odložené daně. Výpočet odložené daně je jednoduchý – vezmeme přechodné rozdíly, které vynásobíme sazbou daně, která bude platná v období, kdy pravděpodobně dojde k uplatnění rozdílu (samozřejmě platí, že nemáme křišťálovou kouli, tudíž sazba daně by měla být rovná současné sazbě, pokud nemáme informaci, že bude v daném období platná jiná sazba; i v takovém případě je potřeba postupovat s principem opatrnosti). Odložený daňový závazek i pohledávka je účtována na speciální účet č. 481, a v rozvaze se vykazuje na straně aktiv mezi dlouhodobými pohledávkami, příp. pasiv mezi dlouhodobými závazky.

Z naší strany je dnešní představení problematiky odložené daně u konce, v případě dotazů či nejasností se neváhejte obrátit na naše odborníky, kteří Vám rádi pomohou.