Oceňování majetkových podílů – účetní pohled

Tuto problematiku si rozdělíme na dva odlišné úhly pohledu (každému úhlu pohledu bude věnován jeden článek) – nejprve se podíváme na způsob oceňování majetkových účastí z účetního pohledu (tj. zobrazení těchto účastní v účetních závěrkách), a v druhém článku si přiblížíme, jakým způsobem probíhá oceňování z pohledu znalců.

Nejprve si musíme říct, co to vlastně majetková účast je – jedná se o tzv. majetkové cenné papíry, které zakládají svým držitelům právo na podílení se na řízení entity, která příslušné cenné papíry emitovala, včetně práva na podíl na zisku a práva na podílu na likvidačním zůstatku – držiteli těchto cenných papírů naopak nevzniká nárok na vrácení vloženého kapitálu. Typickým příkladem jsou akcie a podílové listy. Za majetkové cenné papíry jsou z pohledu účetnictví považovány cenné papíry, u kterých má účetní jednotka v úmyslu jejich dlouhodobé držení (ať již za účelem ovládání, či za účelem výplaty dividend – z pohledu účetnictví je toto lhostejné). Do majetkových účastí se naopak nezahrnují cenné papíry nakoupené na tzv. spekulaci (tj. cenné papíry, které jsou nakoupeny s úmyslem jejich brzkého prodeje, ideálně za vyšší cenu, než za kterou byly nakoupeny) – tyto cenné papíry se vykazují v oběžných aktivech, a v tomto článku se jimi nebudeme zabývat.

Cenné papíry jsou v účetnictví oceněny ve dvou různých okamžicích dvěma různými způsoby. Prvním okamžikem, ke kterému probíhá ocenění, je moment jejich pořízení – v tomto okamžiku se oceňují pořizovacími náklady, tj. kupní cenou + vedlejšími pořizovacími náklady, u kterých je nezbytné jejich vynaložení pro pořízení (typicky se jedná o poplatky brokerovi). Druhým okamžikem ocenění cenných papírů je rozvahový den (či jakýkoliv jiný okamžik, ke kterému je sestavena závěrka) – zde je nutné cenné papíry přecenit na jejich reálnou hodnotu, což může být složitější, než se zprvu zdá.

Přecenění na reálnou hodnotu je nejjednodušší u cenných papírů (typicky akcií) obchodovaných na regulovaném trhu – zde se jako reálná hodnota použije hodnota příslušné akcie, získaná z regulovaného trhu, a to z období, které je co nejblíže okamžiku ocenění, a ne později, než je okamžik ocenění (např. v letošním roce připadá datum 31.12. na neděli – jelikož o víkendu se na burzách neobchoduje, budou cenné papíry oceňované touto metodou oceněny hodnotou, kterou měly v pátek 29.12.). Další běžnou variantou tohoto způsobu ocenění je ocenění pomocí znaleckého posudku – tomuto způsobu ocenění se budeme více věnovat v následujícím článku, dnes jej pouze zmíníme.

Výše popsaná metoda ocenění majetkové účasti se týká zobrazení majetkové účasti v individuální účetní závěrce – dalšími metodami zobrazení v účetnictví jsou konsolidační metody, které si níže představíme. Pomyslnou „svatou trojici“ konsolidačních metod tvoří metoda ekvivalenční, metoda úplná a metoda poměrná.

Ekvivalenční metoda je jedinou z výše zmíněných metod, kterou lze použít jak pro konsolidované účetní výkazy, tak pro individuální – v případě individuálních účetních výkazů je třeba zvážit, která metoda se více přiblíží realitě, a dodrží tak zásadu věrného a poctivého zobrazení. Ekvivalenční metoda je zároveň (dle mého názoru) nejjednodušší z konsolidačních metod (natolik jednoduchá, že ji mezinárodní účetní standardy nepovažují za konsolidační metodu). Výpočet je proveden jako součin procentuálního podílu na dceřiné jednotce a reálné hodnoty vlastního kapitálu dceřiné jednotky. V rámci konsolidace se tato metoda používá v případě, že mám na ovládané jednotce podstatný vliv, ovšem nikoliv vliv rozhodující (tj. mám přístup k podstatným informacím poskytovaným dcerou, ovšem nemůžu ji sám navzdory ostatním ovládat).

Plná metoda je konsolidační metodou, kterou ÚJ použije při rozhodujícím vlivu (tj. díky svému majetkovému podílu může účetní jednotku ovládat navzdory ostatním spoluvlastníkům). Při použití této metody v konsolidované rozvaze nenalezneme majetkové účasti na konsolidovaných společnostech – místo nich probíhá jakási agregace účetních dat jednotlivých jednotek do jednoho uceleného výkazu, s vyloučením veškerých operací uvnitř konsolidované skupiny (např. pokud má firma A pohledávku za firmou B a obě jsou konsolidovány v rámci jedné skupiny, vyloučím jak pohledávku A, tak závazek B). Agregace dat probíhá sčítáním „řádek po řádku“ – se zohledněním výše uvedených pravidel provedu součet jednotlivých řádků ve výkazech (s výjimkou vlastního kapitálu konsolidovaných jednotek – ty nesčítám). Za předpokladu, že konsolidující matka nemá 100% podíl v konsolidovaných společnostech, dojde k vykázání nekontrolních (minoritních) podílů – jedná se o podíly na vlastním kapitálu dcer, které nenáleží matce.

Poměrná metoda je metodou, kterou použiji při spolu-ovládání účetní jednotky (tj. za situace, kdy dvě či více ÚJ vykonávají společně rozhodující vliv v jiné ÚJ (např. na základě smlouvy o spolu-ovládání) a zároveň žádná z těchto ÚJ není schopna sama o sobě prosadit v této ÚJ rozhodující vliv). Postup je obdobný jako u výše popsané plné metody, ovšem s tím rozdílem, že jednotlivé položky dcery agreguji pouze ve výši svého podílu na jednotce. V důsledku toho také nedochází k vykazování minoritních podílů.