Home office a stálá provozovna (nejen) v době koronavirové
Proti-pandemická opatření a s nimi spojené restrikce v souvislosti s cestováním se dotkli mnoha podniků i jednotlivců, a to ne jen těch jejichž podnikání je právě s cestováním úzce spojeno a v důsledku toho bylo významně omezeno. V poslední době se v této oblasti pořád více setkáváme s dotazy právě od těch podnikatelů, jejichž podnikání i přes všechna opatření nadále prospívalo. Jejich pracovníci se nicméně museli přesunout z kanceláří do svých domovů, a to často přes hranice států. Mohlo jít jak o přesun dobrovolný, v mnoha případech za rodinou nebo jen lepším počasím, nebo také nucený, z důvodu nemožnosti návratu do země obvyklého výkonu práce. Právě takováto faktická změna místa výkonu práce může mít vliv na vznik tzv. stálé provozovny v zemi, kde to společnost nijak neplánovala.
Stálá provozovna, která vznikne zahraniční společnosti v České republice, je zde považována za samostatný subjekt daně z příjmů právnických osob a všechny výnosy, které zde mají zdroj, budou zdaněny právě prostřednictvím této daně. Její definice je obsažena jak v legislativě na národní úrovni, tedy v zákoně o daních z příjmů, tak i na mezinárodní úrovni v jednotlivých smlouvách o zamezení dvojího zdanění.
Zákon o daních z příjmů definuje stálou provozovnu především jako místo k výkonu činností, prostřednictvím kterého je vykonávána činnost podniku, a to jak plně, tak i částečně, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště) nebo staveniště.
Valná většina smluv o zamezení dvojího zdanění definuje stálou provozovnu jako stálé místo podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána ekonomická aktivita podniku. Zahrnuje zejména místo vedení, pobočku, kancelář, továrnu, dílnu a místo těžby přírodních zdrojů.
Právě v tomto ohledu je důležité upozornit, že také tzv. home office může představovat stálé místo podnikání, v případě, že je ekonomická aktivita podniku zcela nebo částečně prováděna z tohoto místa. Výkon ekonomické aktivity (zcela nebo částečně) znamená převážně to, že zaměstnanec z home office provádí tzv. základní neboli hlavní činnost dotčeného podniku (v protikladu proti činnostem pomocného charakteru). Nejprve tedy musí být provedena detailní analýza povahy činnosti jak dotčeného podniku, tak i dotčeného zaměstnance.
Obecně platí, že takové místo musí vykazovat určitý stupeň stálosti a musí být podniku k dispozici, aby mohlo být považováno za tzv. stálé místo podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost daného podniku. Na druhou stranu, i je když část aktivit podniku vykonáváno v místě home office zaměstnance, nemělo by to samo o sobě vést k závěru, že toto místo je tomuto podniku k dispozici jednoduše proto, že toto místo používá jednotlivec (např. zaměstnanec), který pracuje pro takový podnik. Dočasný výkon ekonomické činnosti z domova zaměstnance neznamená, že je tento domov místem, které má podnik k dispozici. Práce z home office může vést ke vzniku stálé provozovně podniku tehdy, pokud je takováto domácí kancelář používána pro ekonomickou aktivitu podniku zaměstnancem nepřetržitě a podnik v zásadě vyžaduje, aby jednotlivec pracoval právě odtud.
Současně je v tomto ohledu rovněž nutné vzít v úvahu specifickou situaci, kterou vypuknutí a trvání pandemie Covid-19 jistě představuje. V tomto ohledu vydala OECD v dubnu 2020 Pokyny pro aplikaci smluv o zamezení dvojího zdanění a dopady pandemie Covid-19, jež byly aktualizovány v lednu 2021. Pokyn řeší situace, kdy bylo mezinárodní cestování úplně pozastaveno nebo přísně omezeno, což často mělo za následek dočasné přemístění zaměstnanců, a z toho vyplývající dopady na daňové postavení jak dotčených zaměstnanců, tak i jejich zaměstnavatelů. Pokyn se vztahuje pouze a výlučně na situace vzniklé během pandemie Covid-19, tedy během platnosti příslušných opatření v oblasti veřejného zdraví, sloužících k omezení šíření této nemoci, a tedy ve své podstatě dočasné. V tomto ohledu pokyn říká, že výjimečná a dočasná změna místa výkonu práce zaměstnance z důvodu daných pandemií Covid-19, včetně práce z domova, by neměla pro jeho zaměstnavatele představovat vznik nové stálé provozovny.
Směrnice v návaznosti na výše uvedené uzavírá, že jednotlivci, kteří během pandemie Covid-19 vykonávali práci z domu na dálku tak dělají v důsledku opatření v oblasti veřejného zdraví, a jde tedy o mimořádnou událost, nikoli požadavek ze strany podniku jako zaměstnavatele. Proto vzhledem k mimořádné povaze této situace práce na dálku z domova (tzv. home office) převážně z důvodu této mimořádné události nebo opatření v oblasti veřejného zdraví uložených nebo doporučených vládou, neznamená vznik stálé provozovny na straně zaměstnavatele, a to jak proto, že v této situaci postrádáme dostatečnou míru stálosti a kontinuity, a také proto, že takový home office podniku není k dispozici. Zároveň je tomu takto především tehdy, pokud zaměstnavatel zaměstnanci stále poskytuje kancelář, která by mu byla k dispozici případě, že by neexistovala omezující opatření v oblasti veřejného zdraví.
Pokud však jednotlivec pokračuje v práci z domova i po ukončení platnosti opatření v oblasti veřejného zdraví uložených nebo doporučených vládou, lze home office považovat za místo, s určitým stupněm stálosti. Avšak tato změna samotná by stále neměla nutně mít za následek vznik stálé provozovny.. V tomto ohledu bude nutno detailně analyzovat celou situaci, včetně všech souvisejících okolností a podmínek, aby bylo možno s konečnou platností posoudit, zda je domácí kancelář po této trvalé změně pracovního režimu jednotlivce podniku k dispozici či nikoliv.
V tomto ohledu je potřeba aplikovat obecná pravidla stanovená ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Uznávaný výklad říká, že důležitým faktorem při posuzování stálosti home office jako místa podnikání podniku je především to, zda je od zaměstnance práce z domova vyžadována či nikoli. Pokud je totiž domov zaměstnance nepřetržitě využíván k výkonu ekonomické činnosti podniku a ze skutečností a okolností je zřejmé, že podnik požadoval, aby zaměstnanec ke své práci používal právě toto místo (např. neposkytnutím kanceláře za okolností, kdy to povaha zaměstnání jednoznačně žádá), lze soudit, že taková domácí kancelář je podniku opravdu k dispozici.
Jak lze vidět z výše uvedeného, otázka vzniku stálé provozovny v případě, že zaměstnanec pracuje z domova je jednou z těch, kde nelze jednoduše odpovědět ano či ne. Na druhou stranu má případný vznik stálé provozovny pro podnik velice významné důsledky. Pokud tedy vy nebo vaši zaměstnanci zvažujete práci z domova přes hranice, nezapomeňte to pečlivě zvážit.
V případě potřeby vám v tomto ohledu samozřejmě rádi poskytneme naši pomoc.
Zákon o daních z příjmů definuje stálou provozovnu především jako místo k výkonu činností, prostřednictvím kterého je vykonávána činnost podniku, a to jak plně, tak i částečně, např. dílna, kancelář, místo k těžbě přírodních zdrojů, místo prodeje (odbytiště) nebo staveniště.
Valná většina smluv o zamezení dvojího zdanění definuje stálou provozovnu jako stálé místo podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána ekonomická aktivita podniku. Zahrnuje zejména místo vedení, pobočku, kancelář, továrnu, dílnu a místo těžby přírodních zdrojů.
Právě v tomto ohledu je důležité upozornit, že také tzv. home office může představovat stálé místo podnikání, v případě, že je ekonomická aktivita podniku zcela nebo částečně prováděna z tohoto místa. Výkon ekonomické aktivity (zcela nebo částečně) znamená převážně to, že zaměstnanec z home office provádí tzv. základní neboli hlavní činnost dotčeného podniku (v protikladu proti činnostem pomocného charakteru). Nejprve tedy musí být provedena detailní analýza povahy činnosti jak dotčeného podniku, tak i dotčeného zaměstnance.
Obecně platí, že takové místo musí vykazovat určitý stupeň stálosti a musí být podniku k dispozici, aby mohlo být považováno za tzv. stálé místo podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost daného podniku. Na druhou stranu, i je když část aktivit podniku vykonáváno v místě home office zaměstnance, nemělo by to samo o sobě vést k závěru, že toto místo je tomuto podniku k dispozici jednoduše proto, že toto místo používá jednotlivec (např. zaměstnanec), který pracuje pro takový podnik. Dočasný výkon ekonomické činnosti z domova zaměstnance neznamená, že je tento domov místem, které má podnik k dispozici. Práce z home office může vést ke vzniku stálé provozovně podniku tehdy, pokud je takováto domácí kancelář používána pro ekonomickou aktivitu podniku zaměstnancem nepřetržitě a podnik v zásadě vyžaduje, aby jednotlivec pracoval právě odtud.
Současně je v tomto ohledu rovněž nutné vzít v úvahu specifickou situaci, kterou vypuknutí a trvání pandemie Covid-19 jistě představuje. V tomto ohledu vydala OECD v dubnu 2020 Pokyny pro aplikaci smluv o zamezení dvojího zdanění a dopady pandemie Covid-19, jež byly aktualizovány v lednu 2021. Pokyn řeší situace, kdy bylo mezinárodní cestování úplně pozastaveno nebo přísně omezeno, což často mělo za následek dočasné přemístění zaměstnanců, a z toho vyplývající dopady na daňové postavení jak dotčených zaměstnanců, tak i jejich zaměstnavatelů. Pokyn se vztahuje pouze a výlučně na situace vzniklé během pandemie Covid-19, tedy během platnosti příslušných opatření v oblasti veřejného zdraví, sloužících k omezení šíření této nemoci, a tedy ve své podstatě dočasné. V tomto ohledu pokyn říká, že výjimečná a dočasná změna místa výkonu práce zaměstnance z důvodu daných pandemií Covid-19, včetně práce z domova, by neměla pro jeho zaměstnavatele představovat vznik nové stálé provozovny.
Směrnice v návaznosti na výše uvedené uzavírá, že jednotlivci, kteří během pandemie Covid-19 vykonávali práci z domu na dálku tak dělají v důsledku opatření v oblasti veřejného zdraví, a jde tedy o mimořádnou událost, nikoli požadavek ze strany podniku jako zaměstnavatele. Proto vzhledem k mimořádné povaze této situace práce na dálku z domova (tzv. home office) převážně z důvodu této mimořádné události nebo opatření v oblasti veřejného zdraví uložených nebo doporučených vládou, neznamená vznik stálé provozovny na straně zaměstnavatele, a to jak proto, že v této situaci postrádáme dostatečnou míru stálosti a kontinuity, a také proto, že takový home office podniku není k dispozici. Zároveň je tomu takto především tehdy, pokud zaměstnavatel zaměstnanci stále poskytuje kancelář, která by mu byla k dispozici případě, že by neexistovala omezující opatření v oblasti veřejného zdraví.
Pokud však jednotlivec pokračuje v práci z domova i po ukončení platnosti opatření v oblasti veřejného zdraví uložených nebo doporučených vládou, lze home office považovat za místo, s určitým stupněm stálosti. Avšak tato změna samotná by stále neměla nutně mít za následek vznik stálé provozovny.. V tomto ohledu bude nutno detailně analyzovat celou situaci, včetně všech souvisejících okolností a podmínek, aby bylo možno s konečnou platností posoudit, zda je domácí kancelář po této trvalé změně pracovního režimu jednotlivce podniku k dispozici či nikoliv.
V tomto ohledu je potřeba aplikovat obecná pravidla stanovená ve smlouvách o zamezení dvojího zdanění. Uznávaný výklad říká, že důležitým faktorem při posuzování stálosti home office jako místa podnikání podniku je především to, zda je od zaměstnance práce z domova vyžadována či nikoli. Pokud je totiž domov zaměstnance nepřetržitě využíván k výkonu ekonomické činnosti podniku a ze skutečností a okolností je zřejmé, že podnik požadoval, aby zaměstnanec ke své práci používal právě toto místo (např. neposkytnutím kanceláře za okolností, kdy to povaha zaměstnání jednoznačně žádá), lze soudit, že taková domácí kancelář je podniku opravdu k dispozici.
Jak lze vidět z výše uvedeného, otázka vzniku stálé provozovny v případě, že zaměstnanec pracuje z domova je jednou z těch, kde nelze jednoduše odpovědět ano či ne. Na druhou stranu má případný vznik stálé provozovny pro podnik velice významné důsledky. Pokud tedy vy nebo vaši zaměstnanci zvažujete práci z domova přes hranice, nezapomeňte to pečlivě zvážit.
V případě potřeby vám v tomto ohledu samozřejmě rádi poskytneme naši pomoc.
