Dopady zvyšující se inflace na daňové úroky a jeden judikát jako bonus

Úvodem se podíváme, jaká je aktuální výše repo sazby. Poslední navýšení repo sazby proběhlo ze strany České národní banky k 23. červnu 2022, kdy repo sazba dosáhla výše 7 %. Jde o opravdu významné navýšení nejenom oproti minulému roku, kdy ve stejném čase činila pouze 0,5 %, ale také oproti stavu k počátku roku 2022, kdy byla na úrovni 3,75 %.

Teď se můžeme podívat na dopady v oblasti úroků placených ze strany daňových subjektů. Začněme tedy úrokem z prodlení, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, ve kterém došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Jeho výše pro následující pololetí (tj. 1. července až 31. prosince 2022) proto činí 15 % (7 % repo sazba zvýšená o 8 %), což je třeba oproti druhému pololetí roku 2021 nárůst o 6,5 %. Více jsme Vás o úroku z prodlení informovali v našem starším článku zde.

Dalším druhem úroku hrazeným daňovým subjektem je úrok z posečkané částky. Jedná se o úrok placený při správcem daně povoleném odkladu úhrady daně, a to buď ve formě odkladu úhrady celkové daně, nebo rozložení úhrady daně na splátky. Pokud je tak daňovému subjektu na základě žádosti či z moci úřední povoleno posečkání, uhradí na úrocích podstatně méně, jelikož jeho výše odpovídá polovině úroku z prodlení.

Opačným příkladem jsou úroky hrazené správcem daně představené níže.

Vratitelný přeplatek je definován jako přeplatek daňového subjektu na dani v době, kdy nemá nedoplatek na žádné jiné dani. Daňový subjekt může podat žádost o vrácení takového přeplatku a správce daně má poté dle zákona 30denní lhůtu pro jeho vrácení. Pokud přeplatek není vrácen ani po této době, náleží daňovému subjektu úrok z vratitelného přeplatku, který se stanovuje obdobně jako úrok z prodlení.

Jiná situace nastane, když správce daně udělá v rámci vyměřovacího řízení chybu a tím stanoví daň v nesprávné výši, přičemž tím poškodí daňový subjekt. Pokud je zjištěno, že k dané částce správce daně dospěl v rozporu se zákonem, náleží daňovému subjektu úrok z nesprávně stanovené daně, a to opět ve výši úroku z prodlení, přičemž se zvyšuje na dvojnásobek po dobu vedení exekučního řízení.

Obecně k výše uvedenému může dojít ve třech situacích:

• Nezákonně zvýšená daň

Správce daně neoprávněně doměří daň nad rámec daňové povinnosti a daňový subjekt tento rozdíl doplatí. Úrok je počítán z té části uhrazené daně, o kterou je navýšena daň tvrzená daňovým subjektem a lhůta se počítá od náhradního dne splatnosti či ode dne, kdy byl doměrek uhrazen až do vrácení platby finančním úřadem.

• Nezákonně snížený odpočet

Správce daně neoprávněně vyměří daňový odpočet v nižší výši, což má za následek vrácení nižšího nadměrného odpočtu, než jaký byl daňovým subjektem tvrzen v přiznání. Základem pro výpočet úroku je pochopitelně rozdíl mezi nárokovanou a skutečně obdrženou částkou. Lhůta běží od data, kdy měl být vrácen odpočet ve správné výši až do doby jeho skutečného obdržení.

• Nezákonný či nicotný zajišťovací příkaz

V případě, že byl správcem daně vydán zajišťovací příkaz v rozporu se zákonem a daňový subjekt na jeho základě částku uhradil, náleží mu úrok z této částky od data splatnosti či skutečné úhrady až do doby vrácení částky finančním úřadem.

Úrok z daňového odpočtu se vyměří v případě, že správce daně zadržuje nadměrný odpočet nepřiměřeně dlouho. Daňový řád považuje za takové nepřiměřené prodlení cokoliv ode dne následujícího po uplynutí doby 4 měsíců od posledního dne lhůty stanovené pro podání daňového tvrzení nebo ode dne podání daňového tvrzení, pokud bylo podáno po termínu. Jinak řečeno, pokud vezmeme obecnou lhůtu pro vrácení nadměrného odpočtu 30 dní od termínu pro podání nebo od skutečného podání, pokud bylo podáno pozdě, jedná se prakticky o opožděné vrácení o více jak 3 měsíce. V případě, že během této lhůty obdrží daňový subjekt výzvu k odstranění vad podání nebo rozhodnutí ve věci kontrolního zjištění, její běh se pozastavuje. Výše úroku z daňového odpočtu je rovna polovině úroku z prodlení.

Přečtěte si také informace o institutu zálohy na nadměrný odpočet.

Aby toho nebylo málo, připravili jsme si pro Vás také shrnutí judikátu Nejvyššího správního soudu 1 Afs 80/2021-45, který se věnuje kompenzaci za nepřiměřeně dlouho zadržovaný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty správcem daně. Předmětem sporu byla otázka, za jaké období a v jaké výši tato kompenzace žalující společnosti náleží.

Rozsudek se vztahuje již ke dvěma předešlým případům. Prvním z nich je přelomový případ Kordárna, kdy bylo poprvé stanoveno, že finanční správa je právě z důvodu nepřiměřeně dlouhého prověřování odpočtu povinna daňovému subjektu kompenzovat zadržovanou částku úrokem, a to ve výši 14 % + repo sazba od počátku čtvrtého měsíce následujícího po konci příslušného zdaňovacího období do dne vrácení odpočtu na DPH, i když v té době taková povinnost nebyla regulována zákonem.

Právě v této souvislosti došlo v roce 2015 k novelizaci daňového řádu, což dalo vzniknout institutu úroku z daňového odpočtu, na jehož základě náležela daňovým subjektům kompenzace ve výši 1 % + repo sazba. Po další novele s účinností od 1. července 2017 byla kompenzace navýšena na 2 % + repo sazba. Nesoulad výše úroku v případu Kordárna a těchto novelizací na sebe nenechal dlouho čekat a byla vedena řada debat a sporů.

Tuto nejasnost pomohl vyjasnit další významný judikát NSS ve věci EP ENERGY TRADING. Soud v tomto případě shledal výši úroku z daňového odpočtu přiznávanou finanční správou v období od 1. ledna 2015 do 31. června 2017 ve výši 1 % + repo sazba jako nejenom nedostačující, ale také v rozporu s právem EU. Tím tedy Nejvyšší správní soud potvrdil platnost kompenzací za dané období jako v případě Kordárna. 

Posledním z řady rozsudků v oblasti úroku ze zadržovaného odpočtu je již v úvodu představený případ společnosti CarTec Ostrava, které byl od 1. července 2017 přiznán úrok dle tehdejší novely daňového řádu, tj. 2 % + repo sazba. Verdikt soudu v tomto případě zněl, že pokud se jedná o daňová přiznání s lhůtou pro podání před účinností dané novely k 1. červenci 2017, náleží daňovému subjektu kompenzace ve výši 14 % + repo sazba, a to po celou dobu úročení až do dne vrácení zadržovaného odpočtu.