Jak jste se mohli dočíst v minulém čísle Crowe news, zákonodárci nás na podzim nenechají odpočívat. Naopak, naši klienti i my, jejich daňový poradci, se musíme připravovat na nejmasivnější změny v systému DPH za poslední desetiletí. V důsledku nejnovější novely zákona o DPH dojde totiž od 1. 1. 2020 k zavedení tzv „quick fixes“, což jsou systémové změny týkající se intra-komunitárních dodávek zboží a navazující na legislativu na úrovni EU.
Jak bylo uvedeno v minulém vydání, změny se týkají následujících oblastí:
V tomto vydání bychom se rádi blíže věnovali nejvýznamnější z výše uvedených změn, a to změně pravidel pro prokazování skutečnosti, že zboží bylo opravdu přepraveno do jiného členského státu EU. Tato změna bude mít praktický dopad na všechny subjekty, které realizují dodávky v rámci EU. Fyzické přepravení zboží na území jiného členského státu je totiž nezbytnou podmínkou pro uplatnění osvobození od DPH při takových transakcích.
Nutno zdůraznit, že tato podmínka jako taková není žádnou novinkou. Nicméně, doposud nebylo nijak stanoveno, jakým způsobem lze a je nutno dopravu do jiného členského státu prokázat.
Od 1. 1. 2020 se však nově uplatní vyvratitelná domněnka, že doprava je prokázána, pokud bude mít osoba uplatňující osvobození od daně (tj. dodavatel) k dispozici doklady požadované v prováděcím nařízení k evropské směrnici o DPH. Pokud však předmětné dokumenty dodavatel mít k dispozici nebude, nebude moci ani osvobodit danou dodávku od DPH a tedy ji bude muset zatížit českou DPH v odpovídající sazbě.
Doklady potřebné k prokázání uskutečnění dopravy lze pro účely této úpravy rozdělit do dvou skupin, a to na tzv. dokumenty „primární“, které se týkají přímo odeslání nebo přepravy zboží, a dokumenty „sekundární“ představující jinou podpůrnou dokumentaci.
Mezi primární dokumenty patří:
Mezi sekundární dokumenty patří:
V případě, že je přeprava zajištěna prodávajícím (nebo třetí osobou na jeho účet), je pro úspěšné prokázání přepravy nutné předložit buď:
a) dva primární dokumenty nebo
b) jeden primární dokument a alespoň jeden sekundární dokument. Předložení dvou sekundárních dokumentů není dostačujícím důkazním prostředkem.
V případě, že je přeprava zajištěna kupujícím (nebo třetí osobou na jeho účet), musí mít prodávající navíc (k výše uvedeným dokumentům) také písemné prohlášení kupujícího se všemi předepsanými náležitostmi. Toto prohlášení je kupující povinen vydat do 10. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k dodání.
V každém případě si výše uvedené dokumenty nesmí protiřečit a musí být vystavené různými, na sobě nezávislými stranami. Zároveň nesmí být jejich vystavovatelé závislí na prodávajícím ani na kupujícím (s výjimkou prohlášení prodávajícího, které je z podstaty věci vydávané přímo z jeho strany).
Jak je vidět z výše uvedeného, obstarání dokumentů nemusí být vždy úplně jednoduché „cvičení“. Zpřísnění pravidle však povede nejenom ke zvýšení administrativní zátěže, ale také riziku dodatečného vyměření daně, včetně případných úroků z prodlení a penále.
Správné nastavení procesů při získávání dokumentů bude tedy pro eliminaci rizika klíčové.
Pokud se Vás tato oblast dotýká, rádi bychom Vám navrhli, že spolu projdeme různé typy dodání pro různé odběratele z jiných členských států EU, identifikujeme možná rizika a nastavíme procesy tak, abyste se případným rizikům vyhnuli. V případě zájmu nás tedy neváhejte kontaktovat.