Jaké změny přinesl rok 2019 v oblasti účetnictví?

Konec kalendářního roku se nekompromisně blíží, a to je čas si shrnout to nejdůležitější, co přinesl rok 2019 v oblasti účetnictví. 

Jistě nejzásadnější změnou byl standard IFRS 16 – Leasingy, který vstoupil v platnost od 1. 1. 2019 a mění způsob, jakým účetní jednotky musí pronajímaný majetek zaúčtovat, oceňovat, prezentovat a zveřejnovat. Dle pravidel IFRS 16 smlouva zahrnuje pronájem tehdy, pokud „převádí právo kontrolovat užívaní určeného aktiva po určitou dobu výměnou za úplatu“. Standard se tedy vztahuje na veškeré typy nájemních smluv, s výjimkou nájmu majetku, který má malou hodnotu nebo je pronajat na období kratší nebo rovný 1 roku.

Bohužel této změně nešel naproti zákon o dani z příjmů, který v §23, odst. 20 říká, že: V případech, kdy poplatník na základě právních předpisů upravujících účetnictví postupuje podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího účetní výkaznictví leasingů, se pro zjištění základu daně vychází z výsledku hospodaření, který by byl zjištěn, kdyby poplatník v těchto případech postupoval podle právních předpisů upravujících účetnictví účinných před 1. lednem 2018.

Další novinkou je interpretace Národní účetní rady I-39 Inventarizační rozdíly u zásob a dlouhodobého majetku, která mimo jiné řeší, jak postupovat, pokud účetní jednotka vyhodnotí inventarizační rozdíl jako skutečnost, která nastala v předchozích obdobích. V případě, že rozdíl zjištěný při inventarizaci bude vyhodnocen jako chyba minulých let, je třeba zkoumat, zda chyba vznikla pouze v minulém, anebo ve více předchozích účetních obdobích. Účetní jednotka přitom aplikuje Interpretaci I-29, která uvádí, že chybu je potřeba vykázat v tom srovnávacím období, ke kterému se vztahuje, popřípadě v rámci nejzazšího vlastního kapitálu uvedeného v účetní závěrce. V běžném účetním období se pak takový inventarizační rozdíl, v případě že bude vyhodnocen jako významná chyba minulých let, vykáže v rozvaze „A.IV.2. Jiný výsledek hospodaření minulých let“. U nevýznamných chyb bude ovlivněn hospodářský výsledek běžného období.

Interpretace I-39 také navrhuje jako vhodnější účetní metodu pro inventarizační přebytky použít korekci nákladů, nikoli účtování do výnosů. Důvodem pro tuto metodu je skutečnost, že v účetním období, za které je vykázán inventarizační rozdíl, se jedná o korekci hodnoty vyskladněných zásob, a nikoliv o dodatečný výnos z činnosti účetní jednotky.

Větší pozornost byste měli věnovat schopnosti prokázat přijetí služeb, především manažerských a dalších vnitroskupinových služeb, na které se zaměřily finanční úřady v souvislosti s judikátem 8 Afs 216.2017–75. Obecně, čím obtížnější je pro správce daně ověřit, že náklady byly skutečně vynaloženy, tím větší důraz je kladen na to, aby daňový subjekt prokázal, že se jednalo o výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Pouhá skutečnost, že výdaj byl vynaložen, pro daňovou uznatelnost nestačí.

A co můžeme v oblasti účetnictví očekávat do budoucna? Již nějakou dobu je v procesu příprava nového zákona o účetnictví, kterým mají být posíleny „koncepční principy účetního výkaznictví“, zabudování definice principu přednosti obsahu před formou a samozřejmě větší přiblížení se k Mezinárodním standardům finančního výkaznictví.