Mýtus zvaný „Auditní prázdniny“

O profesi auditora i v dnešní době panuje řada předpokladů, předsudků a nekonečně mnoho mýtů. Jaké například? Namátkou:

„Audit je nuda!“ (ne, není)

„Nesnídám, nesvačím, já to prostě nestačím!“ (sem tam i svačíme)

„Auditor v kanceláři snad i spí, obklopen svými šanony a účty“ (jen občas!)

„Audit je zabíračka, ale aspoň mají ty své auditní prázdniny“ (ne, nemáme)

A tak dále, a tak dále…

Ano, některé z těchto mýtů se sem tam mohou zdát být založené na pravdě, ačkoli i ta pravda je relativní (ne v auditu!). Pro někoho je auditorská práce zábava, pro jiného nikoli. Tak to v životě chodí a tak je to také v pořádku. Nicméně mýtus, který bych zde přeci jen ráda vyvrátila, to je ten týkající se „auditních prázdnin“.

Naši kolegové z ostatních oddělení se nás ptají, proč takhle pořád my auditoři i během léta sedíme u notebooku od rána do večera ….vždyť přece všichni klienti musí mít hotový audit a podané daňové přiznání do konce června….. tak už přece máme dávno po sezóně a nemáme zase až do podzimu žádnou práci…Nejsme my tak trochu workoholici?

V posledních letech stále více firem přizpůsobuje konec svého fiskálního roku své sezónnosti, takže už dávno neplatí, že konec účetního období je pouze 31. prosince. Ukončit fiskální rok ne na konci kalendářního roku, kdy je auditní sezóna v plném proudu, ale třeba až na konci června, kdy opravdu velká část auditů je ukončena, dává smysl nejen u našich klientů, ale třeba i u nás v auditu.

Takže co tedy my auditoři děláme během „auditních prázdnin“?

Samozřejmě se věnujeme auditu jako jiné měsíce, protože naši klienti mají konec fiskálního roku i na konci dubna nebo června, takže pro nás sezóna nekončí ani v létě … a všichni se těšíme na své vysněné auditní prázdniny, které vlastně neexistují. 😊