Stravenky a home office

Změny v souvislosti s pandemií nás zasáhly ve všech oblastech života, a to jak v soukromé, tak i v pracovní sféře. Mnohé podniky musely na základě nově přijatých zákonů své provozovny uzavřít úplně, jiné významně omezují svou produkci. V některých se zase nadále naplno pracuje.

Uzavření škol a snaha o sociální izolaci s cílem co nejvíce zpomalit epidemii však i v těchto případech se sebou přinesly mnohé změny v každodenním fungování. Tam kde to bylo možné, byla zahájena práce v režimu home office.

Právě v souvislosti se zaváděním tohoto režimu se vyrojila celá řada nejrůznějších praktických problémů a otázek. Jednou z nich je, zda má zaměstnanec pracující z domova nárok na stravenku a zda je tento náklad daňově uznatelný na straně zaměstnavatele.

Úvodem je nutno zdůraznit, že stravenka (nebo příspěvek na ní) je dobrovolný zaměstnanecký benefit, který zaměstnavatel může podle svého uvážení poskytnout všem svým zaměstnancům, tedy i zaměstnancům, kterým je umožněn výkon práce formou home office. Nárok na stravenku tedy vzniká pouze tehdy, pokud se k tomu zaměstnavatel zaváže, např. v interním předpisu nebo v pracovní smlouvě či jiné samostatné dohodě se zaměstnancem.

A co daňové dopady?

Stravenka je považována za nepeněžní plnění v rámci závodního stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů, a tedy z pohledu zaměstnance jde o příjem osvobozený od daně z příjmů fyzických osob, a to bez ohledu na její výši.

Nicméně, z pohledu daňové uznatelnosti nákladů na stravenky na straně zaměstnavatele je situace komplikovanější. V souladu se zákonem o daních z příjmů lze jako daňově uznatelná náklad uznat také příspěvek na stravování zaměstnanců, zajišťované prostřednictvím jiných subjektů, tedy i náklady na stravenky, a to při splnění následujících podmínek:

• výše příspěvku nepřesáhne 55 % ceny jídla (v případě stravenky tedy 55 % její hodnoty) a současně 70 % základního stravného vymezeného zákoníkem práce pro zaměstnance ve státních službách při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin;
• zaměstnanci nevzniká nárok na stravné podle zákoníku práce; a
• přítomnost zaměstnance v práci během konkrétní stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

Především naplnění poslední podmínky je v při práci v režimu home office problematické. Zákoník práce totiž říká, že na pracovněprávní vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonává sjednanou práci v pracovní době, kterou si sám rozvrhuje, se nevztahuje – kormě jiného – úprava rozvržení pracovní doby. Jelikož zaměstnavatel nemůže zaměstnanci na home office rozvrhnout pracovní dobu a určit tak začátek a konec směny, nemůže ani kontrolovat dodržení její délky. Proto tedy nelze ani splnit podmínku pracovní doby v délce alespoň tří hodin.

Avšak doba a její nároky se mění a spolu s tím se mění i zákony či jejich výklad a aplikace. To se událo i v tomhle případě: Již koncem roku 2019 Generální finanční ředitelství vyjádřilo názor, že rozhodující pro posouzení daňové uznatelnosti nákladů na stravenku v případě home office je, zda u dotčených zaměstnanců stanovit směnu lze nebo ne. Pokud je to možné, pak je možné také náklady na stravenky považovat za daňově uznatelné.

Pro zajištění daňové uznatelnosti nákladů za stravenky poskytnutých zaměstnancům za práci na home office lze proto doporučit sjednat nejen konkrétní úkoly či agendu, ale také pracovní směnu. V praxi se osvědčilo stanovení povinné části pracovní doby, kdy je zaměstnanec povinen být dostupný pro komunikaci s ostatními členy týmu, dalšími spolupracovníky, dodavateli či zákazníky. Zbytek pracovní doby si pak může rozvrhnout sám dle svým potřeb a priorit. Nezapomeňte však, že délka takové povinné pracovní doby musí být alespoň tři hodiny.

Pokud je vše výše uvedené splněno, není nutné se obávat případné daňové neuznatelnosti nákladů na stravenky u zaměstnanců na home office. Pokud však máte jakékoliv pochybnosti v této věci, neváhejte nás kontaktovat.