Audit 101

Cílem tohoto auditu je získat dostatečné ujištění ve dvou oblastech – v první řadě se ujišťujeme, že účetní výkazy společnosti jsou sestaveny na reálném základu a že odráží realitu činnosti společnosti; v druhé řadě auditor poskytuje ujištění, že společnost sestavuje výkazy v souladu s platnou legislativou, a je díky tomu srovnatelná s ostatními společnostmi.

Statutární (povinný) audit je blíže definován v Zákoně o účetnictví, ze kterého vyplývají i kritéria, při jejichž splnění má společnost povinnost mít ověřenou účetní závěrku auditorem. Povinnost ověření účetní závěrky mají veškeré velké a střední podniky (s výjimkou vybraných podniků, které nejsou subjekty veřejného zájmu) a dále malé podniky, které za poslední rok (a rok bezprostředně předcházející) splnily následující kritéria:

• Bilanční suma alespoň 40 milionů Kč
• Obrat alespoň 80 milionů Kč
• Průměrný přepočtený počet zaměstnanců alespoň 50

Počet kritérií, která je potřeba splnit pro povinnost auditu, se liší u jednotlivých společností – u akciových společností stačí splnit pouze jednu ze tří podmínek, u ostatních společností jsou to podmínky dvě.

Audit mohou provádět jak fyzické, tak právnické osoby – v obou případech platí podobné (profesní) požadavky pro výkon činnosti, a je na společnosti, zda jmenuje fyzickou, či právnickou osobu svým auditorem. Vzhledem ke skutečnosti, že audit je činnost časově náročná, bývá zvykem u větších společností jmenovat osoby právnické, které mají skrze své zaměstnance větší kapacity pro vykonání všech potřebných činností v rozumném časovém rámci. Navíc ověření účetních výkazů známou auditorskou společností může vést k vyšší důvěryhodnosti těchto výkazů.

V případě, že má společnost povinnost ověření ÚZ auditorem, musí myslet na to, že auditora nelze jmenovat jen tak – jmenování musí schválit nejvyšší orgán dané společnosti (např. valná hromada u akciových společností či jednatel u společnosti s ručením omezeným) a auditorovi musí být jmenování doručeno písemnou formou, aby jej mohl založit do svého spisu. Bez potřebného jmenování lze smlouvu o provedení auditu považovat za neplatnou, a je tedy dobré provést toto jmenování před koncem auditovaného období – ačkoliv zákon nestanoví žádné lhůty pro jmenování, při pozdním jmenování může být omezen rozsah činnosti auditora (např. kvůli nemožnosti zúčastnit se roční inventury zásob), což auditor musí zdůraznit ve své zprávě. Jmenování je možné provést na více let, ovšem je dobré přesně vymezit časový rámec jmenování, aby nedocházelo k pochybnostem.

V neposlední řadě je potřeba myslet na skutečnost, že audit je ověření nezávislou osobou, a auditor tedy musí být na společnosti nezávislý – jak z hlediska osobního (auditor např. nemůže auditovat společnost, ve které jeho manželka má na starosti účetní výkazy), tak z hlediska dané zakázky (např. odměna za audit by se měla odvíjet od náročnosti daného auditu a neměla by se v žádném případě odvíjet od jeho výsledku).

V dnešním článku jsme si přiblížili povinnost ověření účetních výkazů auditorem – v příštím článku se více podíváme na samotný průběh auditu.